Emoční nádrž sportovce

Emoční nádrž sportovce

Častým jevem, se kterým se setkáváme na sportovních akcích je kouč/rodič křičící na hráče/dítě, kterému se nedaří nebo který neudělal něco, co po něm trenér chtěl. Ačkoliv to někdo může nazývat či brát jako určitý dril pro hráče, či vhodná tvrdost trenéra, já (autor knihy a i já osobně) to považuji spíše za nedostatek disciplíny, který podkopává schopnost kouče dostat z hráčů to nejlepší.

Každý člověk má svoji „emoční nádrž“ podobnou palivové nádrži u auta. Jestli máte prázdnou nádrž, nikam nedojedete, ať už máte auto jakékoliv.

Trenéři, kteří na hráče křičí a vysávají z nich emoční nádrž, se nemohou maximálně snažit. Hráči jsou pesimističtí, mnohem snadněji se vzdávají, a po kritice se pouze brání.

Hráči s plnou emoční nádrží jsou lépe koučovatelní, optimističtější a mnohem lépe překonávají překážky. Trenéři, kteří doplňují „nádrže“ svých svěřenců poskytují hráčům něco jako stálé domácí prostředí, které je vždy výhodné.

Všichni máme rádi lidi, kteří doplňují naši emocionální nádrž, tak se snažme mít také tento přístup i k ostatním, nejenom hráčům.

(čerpáno z knihy: Trénink² – Výchova ve sportu i v životě. Jim Thomson, 2010)

Comments are closed.