Snažím se dělat věci ve stavu „flow“, jak to děláš ty?
Často jsem se v průběhu zájmu o psychologii dostal k pojmům jako je „být v zóně“, „stav flow“ či jednoduše se dostat do formy. Avšak podle mého názoru je toto téma až záhadně zahaleno do něčeho, co se stává jenom mistrům či špičkovým sportovcům a ne obyčejným smrtelníkům. Dostat se k literatuře o tomto tématu není zas až tak jednoduché a autor Csikszentmihalyi, který se zabýval stavem flow (a první ho takto pojmenoval), byl v českém překladu beznadějně vyprodán, naštěstí už nějaký ten rok je k dispozici dotisk (O štěstí a smyslu života). Tak si to tedy trochu rozebereme.
Autor této publikace totiž přemýšlel o tom, že pokud úspěšně lezete na obtížnou skálu, či hrajete dobře šachy proti silnému soupeři nebo se vám příjemně odpalují míčky k vašemu nezdolnému soupeři, že všichni tito účastníci zažívají během aktivity stejné pocity. A vůbec nezáleží na barvě kůže, světadílu, či aktivitě. Tyto zážitky pociťujeme v osmi prvcích a některé z nich v krátkosti popíši.
Za prvé: Prožíváme tyto zážitky ve chvílích, kdy nastává úkol, který máme šanci úspěšně dokončit.
Jednoduchý způsob jak nalézt vhodné úkoly je vstoupit do nějaké soutěže. Odtud plyne velká přitažlivost všech her a sportů, které staví jednu osobu nebo tým proti druhému. Ten kdo s námi zápasí, posiluje naše nervy a zdokonaluje naše schopnosti. Náš protivník je náš pomocník. Úkoly soutěže mohou být stimulující a přinášet radost. Ale když nám začne jít víc o porážku protivníka než o to, abychom podali co nejlepší výkon, radost zmizí. Soutěžení přináší radost jen tehdy, když znamená zdokonalování dovedností jedince. Končí, když začíná snaha o vítězství.
Za druhé: Musíme být schopni se na tuto aktivitu soustředit.
Jednou z vlastností tohoto stavu je, že lidé nejčastěji zmiňují, že člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Tento vedlejší stav z činností, které nám přinášejí radost, vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme a tak zjednodušeně řečeno už nám v mysli nezbývá místo pro informace, které se k tomuto úkolu nevztahují.
Za třetí: Aktivita musí mít přesně stanovený cíl.
Za čtvrté: Aktivita poskytuje okamžitou zpětnou vazbu.
Za páté: Člověk tuto aktivitu vykonává s hlubokým zaujetím a přitom necítí žádnou zvláštní námahu.
Za šesté: Radostné prožitky umožňují lidem mít pocit kontroly nad tím, co dělají.
Za sedmé: Mizí starosti o vlastní já, ale přesto se paradoxně pocit vlastního já vynořuje silněji, když zážitek plynutí skončil.
Při tomto stavu je často změněno vnímání času, hodiny míjejí jakoby během minut a minuty se mohou natáhnout, takže se zdají dlouhé jako celé hodiny. V tomto stavu jsou z mysli vypuzeny starosti a frustrace každodenního života. Kombinace všech těchto prvků působí pocit hluboké radosti, který je tak hodnotný, že lidé jsou ochotni věnovat velkou část své energie pouze na to, aby tento zážitek zažili znova.
Zažili jste také někdy tento stav? Nepřijde vám, že tento stav zažíváte celkem pravidelně a ani nevíte, že by to mělo být něco speciálního a vůbec, že se to nějak speciálně jmenuje? Také si to myslím. Je to něco, co očekáváme, že přijde a pokud to nepřichází, tak si řekneme, že to prostě dneska nebylo ono. Ale myslím, že zde v tomto kraťoučkém článku je vyjasněno, co k tomu je opravdu zapotřebí…
Zdraví Tomáš Psohlavec
V článku byly použity informace z knih:
1) CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. Překlad Eva Hauserová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, 395 s. Psychologie P. ISBN 80-7106-139-5.
2) WRITTEN BY MIGUEL CRESPO, Machar Reid and Ann Quinn. Tennis psychology: 200 + practical drills and the latest research. London: International Tennis Federation, 2006. ISBN 1903013283.